Hebe III

Slovo má kapitán Jarda HAVELKA

Zájem o vodní sporty jsem měl od útlého mládí, kdy jsme si s kamarádem v Liberci postavili maňáska (11 let). Potom jsem se věnoval atletice, lyžování, plavání, ale jen na lokální úrovni. Po běhání na stadionu mě přitáhla Liberecká přehrada a kanoistika, jezdil jsem singl kánoi – rychlostní závody. V roce 1958 jsem byl na mistrovství republiky v Praze, ale po vojně mě začalo zajímat horolezectví, i když jsem šel dělat po maturitě do Děčína, kde jsem přepokládal, že budu nadále trénovat na singl kanoi.

Po absolvování vysoké školy v Praze jsem si hledal sport, který by mě mohl uspokojit. Horolezectví se nelíbilo rodině a už jsem měl omrzlé ruce, na rychlostní závody jsem byl starý, motorismus byl z finančních důvodů nedostupný. A tak, když jsem v roce 1975   jel podél Vltavy  kolem Českého Yacht Klubu a viděl jsem,  jak se zde lodě trápí s větrem, a že záleží nejen na posádce, ale také na přírodě, jak kdo a kam dopluje,  rozhodl jsem se, že toto bude můj sport.

Říkal jsem si, u vody je krásně. S tím bude souhlasit i rodina, vždyť to, co dělám, dělám pro rodinu a také trochu pro sebe. Seznamil jsem se Mirkem Semrádem, který  mi udílel první rady. Samozřejmě, že jsem chtěl  mít loď, kde mohu chodit, která by byla rychlá pohodlná a všeho schopná. Nakoupil jsem voděvzdorné překližky, nářadí, začal kupovat polské a sovětské knihy o stavbě lodí… Ve vyklizeném sklepě jsem krátce stavěl /1975/, když se naskytla možnost koupit od Karla Holečka rozestavěnou loď, o jaké se mi jen snilo - Caranán od konstruktéra Van de Stat. Byla to šance, jak zkrátit čas a rychle se dostat na moře. V roce 1975  jsem většinu času strávil v Modřanech, kde se stavěly dvě lodě s Mirdou Havlíkem. Na jaře 1976 jsem loď převezl domů na zahradu, prohlásil, že ji do 1.7.1977  dokončím, a objednal jsem si u Mirka Semráda dopravu na 12.00 hodin. Vyjeli jsme o dvě hodiny později, protože jsem stále dohledával části lodě ve sklepě.

HEBE ve Stralzundu pokřtila moje žena Jarka a dnes s odstupem času mohu říci, že dobře.  Na prvních plavbách se vystřídala řada jachtařů, loď si užila i první bouřku po celodenním bezvětří. HEBE s posádkou kpt. Láďa Ertl, Jana Ertlová a já vyhrála tehdy jediný závod, který se jezdil na moři – NORD BOHEMIA CUP. V roce 1977  jsem byl členem AVIE, za což  jsem ji dodnes vděčen. V následujících letech jsem se seznámil se studentem Pavlem Horvátem z ČYKu a v roce 1978 jsme vyrazili do Jugoslávie, kde jsme propluli z Kralevicu až do Dubrovníku a zpět nelegálně přes Benátky do Kralevicu. V posádce byla Jarka,  malá  Helenka a další dva známí. Do Jugoslávie nás dopravil Mirek Semrád a Jarda Materna. Do Kralevicu jsme se vrátili včas přestože, jak do Benátek, tak zpět, nás provázela BORA.

V následujících letech jsme projeli Řecké ostrovy, Severní moře, Kanál z Rotterdamu na  Normanské ostrovy a zpět, obepluli Korsiku, znovu OSLO, Jugoslávii shora až k Budvě. Parta kolem HEBE se rozšířila o manželky a děti, a tak jsem začal uvažovat o stavbě nové lodi. Rozhodnutí padlo v roce 1985 na výstavě v Dusldorfu, kde se mi nezávisle na Mirkovi Semrádovi líbila stejná loď, společně  jsme si tedy objednali podle prospektu u polského konstruktéra Marka Tuňského projekt pro stavbu lodi 38 stop, 11,56 m dl. Stavba lodi byla závislá na financích, a tak se protáhla na 10 let. Po sametové revoluci nikdo z velké rodiny HEBE  již neměl čas na dostavbu, a tak loď byla dokončená a pokřtěná, za velké účasti široké jachtařské veřejnosti a za silného deště, Jarkou v květnu 1995  v Týně nad Vltavou jako HEBE II.

HEBE II jsme převezli do Prahy a pak do Mělníka. Společně se ŠTÍREM a DIANOU jsme odpluli ve vaně do Hamburku. První plavba kolem Evropy do Středozemního moře proběhla přesně podle plánu. V roce 1996 jsme se přihlásili na CUTTY SARK, který jsme jeli z Janova, přes Palma Mallorku do Neapole, kde byl konec závodu. Byli jsme první česká loď. A dostali jsme lodní hodiny. První rozjížďka byla odložená a nakonec zrušená pro absenci větru. Svojí účastí a zájmem o sportovní program jsme dobře reprezentovali nejen ČYK, ale i celou Českou republiku. Všichni jsme byli hrdí, že mezi ostatními námořními vlajkami vlaje i ta naše. Pro představitele italského klubu bylo velkým překvapením, že v Čechách byl založen YACHT KLUB již v roce 1893, když u nich až 1895.

V roce 1997  jsme se opět zařadili na startovní čáru mezi světové jachtaře v Den Helderu a světe div se, i když nás od startu vrátili, tak jsme  v závodě do Aberdeenu byli třetí ve své třídě CIII (tj. lodě závodící se spinakrem) i over all. Druhý závod se plul do Norského Trondheimu a ze Stavangeru do Goteborgu. V roce 1998 jsme zimovali v Německu, a tak jsme se přihlásili na Kieler Woche. Komisaři nám dovolili startovat, ale bylo mi jasné, že tato loď není zralá na tak velký závod. Dopluli jsme, ale pokud zde někdo bude chtít být soupeřem, musí mít k tomu přiměřenou loď a vycvičenou posádku. /Drahé startovné i kotvení před závodem./ S HEBE II kpt. Eva Skořepová, Jakub Havelka a posádka dojeli do Falmouth, kde byl 19.7. start CUTTY SARKu do Lisabonu. Překvapivě jsme dojeli v silné konkurenci na sedmém místě. Závod se jel na počest  5OO výročí objevů kpt. Vasco Da Gamy. Při odplutí nám zahráli živě i naši hymnu a troufám si říci, že na EXPU 1998 jsme byli jediní, co ve slavnostním průvodu ukázali Českou vlajku a řekli světu, že my jsme tady taky. Druhý závod se jel z Viga (Španělsko) do Dublinu (Irsko). Dopluli jsme jedenáctí. Při proplouvání přes Biskajský záliv jsme se nikdy nevyhnuli bouřkám. Loď po vystřídání části posádky v Dublinu spěchala na festival do Portsmouth a dále do Cherbourgu. Zde loď převzal kpt. Ruda Holý a pustil se přes rozbouřený Biskaj na jih, kde předal loď Jakubovi Havelkovi, který ji dovezl na zimoviště do přístavu Boca de Magra. Ve Vigu jsme se na ruské lodi MIR  setkali s primátory měst, kteří nás budou vítat na Tall Ships v roce 2OOO (Janov  – Bermudy – Charleston). Přihlásili jsme se jako třináctí v pořadí, jak nám pořadatelé napsali, ale nás to neodradilo.

V roce 1999 si HEBE II  plula ve středozemním moři a jedinou plavbou, která stojí za zmínku, je plavba kpt. Rudy Holého, protože ti ostatní, i když také dojeli do Afriky, nenapsali ani zprávu.

Od Dublinu jsem byl trochu zklamán rychlostí lodi a začal jsem se dívat po jiných, rychlejších, abychom do té Ameriky přijeli včas. Viděl jsem řadu lodí a nakonec jsem se díky pomoci Libora Záruby rozhodl pro nákup nové lodi francouzské výroby JENNEAU SUN FAST 40 Perfomance. Loď nové koncepce (nová v roce 1998) byla na svých prvních závodech velice úspěšná. Bylo to velké rozhodnutí, ale nakonec jsem sám sebe, a potom ženu i syna Jakuba přesvědčil, že tu novou loď musím koupit. Jinak nemá cenu zúčastňovat se mezinárodních závodů. HEBE III pokřtila moje žena Jarka ve Francii u Středozemního moře.